Rozšíření rysa ostrovida
Rys ostrovid dříve obýval prakticky všechny lesní oblasti Eurasie, dnes je v Evropě jeho výskyt roztříštěný do několika větších a menších populací (Karpaty, Skandinávie, Pobaltí, Alpy, Balkán). Přestože byl v českých zemích v minulých stoletích vyhuben, do Beskyd se přirozeně se vrátil ze Slovenska (karpatská populace). Na moravsko-slovenském pomezí dnes trvale žije 15 – 20 kočkovitých šelem. Dalších 70 – 80 rysů osidluje Šumavu a Pošumaví (česko-bavorská populace). Tyto zvířata jsou rovněž potomky rysů původem ze slovenských Karpat – v 80. letech minulého století sem bylo několik zvířat přemístěno člověkem. Bohužel šumavští rysové zůstali od všech okolních populací dosti izolovaní. Sporadicky se rys vyskytuje také v Jeseníkách nebo v Labských pískovcích.
Původně rys obýval prakticky všechny lesní oblasti Eurasie, snad kromě Pyrenejského poloostrova, kde stále žije jeho menší příbuzný rys pardálový (Lynx pardinus), dnes nejohroženější kočka světa, čítající maximálně několik stovek kusů.
Současné rozšíření rysa ostrovida (Lynx lynx) v Evropě. (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11), vyvěšeno s laskavým svolením redakce časopisu VesmírVesmír)
V dnešní době je areál rysa ostrovida nesouvislý a zejména v Evropě značně ostrůvkovitý. Rozeznáváme tu tři souvislé a poměrně stabilní populace: Karpaty (2200 rysů), Fennoskandinávie (2500 rysů) a Pobaltí včetně částí Ukrajiny a Polska (2000 rysů). Nestabilní nebo ohrožené jsou populace česko-bavorská, balkánská, alpská, jurská a vogézská, které byly povětšinou znovu uměle vysazeny. V Polsku žije kolem 350 rysů, na Slovensku přibližně 500.
Výskyt v ČR
Rysí populace v Čechách zanikla v první polovině 19. století (poslední doložený zástřel je z roku 1835 od Tábora). Z Jeseníků a Moravskoslezských Beskyd je však znám relativně častější výskyt ještě na přelomu 19. a 20. století, než byli i tady rysové vyhubeni. Opětovně k nám začal rys pronikat během 2. světové války po roce 1946. Koncem 50. let se jeho početnost v Beskydech odhadovala na 25 jedinců. Byl však ilegálně loven a v letech 1962 – 1975 jeho vybíjení dokonce probíhalo v souladu s tehdejší mysliveckou legislativou. V letech 1976 – 1977 tak byly Beskydy opět rysů pusté. Stejně smutný osud rysa potkal v 80. letech v Jeseníkách a na Javořické vrchovině (okraj Českomoravské vrchoviny), přestože už byl zákonem chráněn. V roce 1989 se velikost jesenické populace odhadovala na 15 – 18 kusů, dnes se zde vyskytuje maximálně 5 zvířat; ještě horší je situace v Děčínské pahorkatině (NP České Švýcarsko), kde byl již rys patrně zcela vyhuben. Zprávy o rozmnožující se populaci rysa na Javořicku mizí po roce 1986. V průběhu posledních padesáti let tak u nás byly vyhubeny (nebo na hranici vyhubení zredukovány) nejméně čtyři přirozeně vzniklé rysí populace (Jeseníky 1950 – 1959 a 1983 – 1989, Beskydy 1960 – 1969, Javořická vrchovina 1980 – 1986).
Současné rozšíření rysa ostrovida (Lynx lynx) v ČR v letech 2000 – 2003 (Červený, Vaňek & Hošek 2005, Vesmír 84 (11), vyvěšeno s laskavým svolením redakce časopisu Vesmír)
Přirozené osídlení Beskyd bylo rysům opět umožněno omezením jejich lovu na Slovensku v roce 1975. Beskydská populace se dnes odhaduje na 15 – 20 kusů.
Odlišný byl vývoj rysí populace na Šumavě (česko-bavorská populace), kam bylo v letech 1982 – 1989 vypuštěno 18 divokých rysů původem ze Slovenska. Procesu, kdy vracíme člověkem vyhubená zvířata do míst, kde dříve volně žila, říkáme reintrodukce. Na všech reintrodukcích rysů nejen na Šumavu, ale i do Alp, se podílela ostravská zoo a její tehdejší zaměstnanec Ludvík Kunc.
Už v roce 1970 byli rysové vypuštěni také v Bavorském lese (Německo), a tak i na Šumavě v době české reintrodukce mohlo žít zhruba 18 zvířat. Rysům se na Šumavě začalo dařit - jestliže ve letech 1992 – 1993 tu žilo kolem 75 jedinců, tak v roce 1995 se už početnost populace v jihozápadních Čechách odhadovala na 70 – 100 a v roce 1998 na 120 – 150 kusů, přičemž rysové osídlili plochu větší než půl milionu hektarů. Toto území zahrnovalo kromě Šumavy i Pošumaví, Český les, Blanský les a nová populace vznikla i v Brdech. Samostatnou kapitolou je výskyt rysa v NP Podyjí, kam byli v letech 1994 – 1995 ilegálně vypuštěni rysové uměle odchovaní v ZOO, kteří se dokázali adaptovat na přírodní podmínky, obstarat si obživu a několik let zde přežívali. Jedná se však o velmi malé území a v současné době tu žádný rys nežije, i když poslední dobou byl zaznamenán jeho výskyt na rakouské straně hranice.
Celkově se stavy rysů v ČR od roku 1998, kdy u nás vrcholily (130 – 150 kusů), nevyvíjí optimálně. Přestože by bylo logické, kdyby se jejich počet nadále zvyšoval a mladí jedinci obsazovali nová teritoria, stal se pravý opak - jejich počty poklesly zhruba o 30 %.
V důsledku stále probíhajícího pytláctví se v současné době vyskytují v ČR jen dvě stabilnější rysí populace - v Beskydech a v jihozápadních Čechách, v Českém Švýcarsku je rys na pokraji vymření a situace v Jeseníkách si žádá podrobnější výzkum. Celkový počet rysů v ČR je již tedy opět pod hranicí 100 kusů.
Vzhled, schopnosti a rozmnožování
Rys ostrovid je středně velká, v Evropě ovšem největší kočkovitá šelma. Průměrná hmotnost karpatského samce je 24 kg (19 – 37 kg), samice váží v průměru o něco méně - 20 kg (17 – 24 kg). Mohutné tlapy slouží v zimě jako sněžnice. Přední jsou větší než zadní, se zatažitelnými drápy. Rysí stopa je proto obvykle kulatá, mírně asymetrická a bez otisku drápů. Ocas má krátký, uťatý. Ve zbarvení je dosti proměnlivý, většinou však upoutá svým nápadně skvrnitým zbarvením. Ačkoliv se to nezdá, v členitém lese plném světlých a tmavých plošek je to výborné maskování. Prodloužené chlupy na bradě, tzv. licousy, jsou dobře patrné zejména v zimním období. Dlouhé štětičky na konci ušních boltců slouží zřejmě k lepšímu rozpoznávání směru přicházejícího zvuku.
Víte, že… rys je opravdu ostrovid? Za denního světla dokáže zpozorovat myš ze vzdálenosti 70 metrů , zajíce na 300 metrů a srnce na 500 m. Zrak má však vynikající i v noci: v létě za úplňku spatří např. zajíce na 125 m a srnce na 300 m. Rovněž sluch má výtečný.
Od února do března rysové opouštějí své obvyklé trasy a vydávají se hledat partnera. V tuto dobu můžeme zaznamenat významné hlasové projevy, daleko slyšitelné "uaaum". Po 10 týdnech březosti vrhá samice v houštině, na skále nebo pod vývratem stromu jedno až tři mláďata (nejčastěji však dvě), která zůstávají s matkou až do období další říje. Pohlavně samice dospívají ve dvou letech, samci o rok později. Rysové jsou schopni reprodukce relativně dlouho: do 14 – 17 let věku. Ve volné přírodě se dožívají 17-ti, v zajetí i 25-ti let.
Biotop a teritorium
Ačkoliv je rys typickým obyvatelem lesů, dokáže osidlovat i oblasti s poměrně nízkou lesnatostí, ať již se jedná o přírodní biotopy nebo člověkem odlesněnou kulturní krajinu. Většinu svého času rysové stráví jako samotáři, osidlující poměrně velké teritorium větší než 300 km2. Ačkoliv spolu mimo dobu páření nepřichází do styku, samec na svém území často toleruje jednu nebo více samic.
Biotop - prostředí k životu
Rys je u nás typickým obyvatelem horských lesů, což souvisí s destrukcí jiných vhodných biotopů v nížinách již v 18. století. V Evropě osidluje všechny typy lesů od luhů až po severskou tajgu; podstatné je množství dostupné potravy. V rámci svého rozsáhlého areálu však obývá i oblasti mimo souvislé zalesnění. Ve střední Asii se žije nad horní hranicí lesa nebo v polopoušti, v severních oblastech v tundře. V Alpách rys preferuje lesy v nejvyšších polohách a oblasti nad horní hranicí lesa nejsou trvale osídleny. Vysoké, sněhem trvale pokryté horské hřbety a ledovce jsou zjevnými migračními bariérami. Nicméně pozorování ze švýcarských Alp potvrzují, že rysové, do tohoto území přemístění v 70. letech 20. století z lesnatých Karpat, se dokázali přizpůsobit i více otevřeným alpským biotopům.
Domovské okrsky rozmnožujících se samic ve švýcarských Alpách jsou pokryté lesem jen ze 25 – 30 %. Také telemetrické sledování v jižních Čechách ukázalo, že se rysové dokázali adaptovat na kulturní krajinu. Jestliže v Alpách se rys vydává do bezlesých biotopů lovit kamzíky, v Čechách je lákán především vysokými stavy srnčí zvěře.
V České republice jsou vhodné biotopy, kde se mohou rysové dočasně vyskytovat, téměř ve všech oblastech s lesnatostí přes 30 – 50 %. Pro stálé a rozmnožující se populace jsou však vhodnější horské oblasti s lesnatostí nad 50 %.
Víte, že… rys má nejraději skalnatý terén, který mu poskytuje dobrý rozhled a hustý podrost, kde se může rychle ukrýt? Do nižších poloh schází rysové zvláště v zimě, kdy se do nižších poloh stahuje i zvěř.
Teritorium - domovský okrsek
Rys žije samotářsky na velkém území, pouze samice vodí mládě zhruba rok a učí je lovit. Při páření další rok, probíhající nejčastěji v únoru, je mladý rys z teritoria (domovského okrsku) vyháněn. Obecně platí, že teritoria samců jsou větší než samic a samci snesou na svém území jednu až dvě samice, kdežto stejné pohlaví si svá území vůči sobě více vymezují a obzvláště u samic se teritoria překrývají jen nepatrně, pokud vůbec.
Víte, že… na Šumavě obývají rysové teritorium o průměrné velikosti 360 km2 u samců a 309 km2 u samic? Pro srovnání: rozloha Prahy je cca 500 km2…
Velikost teritoria, která v různých oblastech dosahuje 25 – 2000 km2, závisí na jejich úživnosti a může se měnit i během roku (v době páření se zvětšuje, samice vychovávající koťata má naopak teritorium menší).
Potrava a způsob lovu
Rys se živí převážně menšími kopytníky - srnčí zvěří. Méně loví jeleny, divoká prasata, hlodavce, zajíce nebo lišky. Překvapuje je rychlým útokem ze zálohy, ale ne vždy je úspěšný. Kořistí rysa se proto nejčastěji stávají nemocní, mladí nebo méně ostražití jedinci. V oblastech s trvalým výskytem rysa je srnčí zvěř ostražitější, v dobré kondici a dosahuje i vyšší hmotnosti.
Nejčastější potravu rysa jsou menší kopytníci, u nás převážně srnčí zvěř, ale např. v Alpách mohou tvořit významnou část potravy i kamzíci. Kořistí se mohou stát i menší jeleni, laně, selata divokých prasat nebo mufloni. Někteří rysové často pronásledují a zabíjí lišky. Ve Švédsku bylo prokázáno, že rysové dokázali početnost lišek významně regulovat. Procentuální složení potravy šumavské populace rysa je následující: srnec 74 %, jelen 12 %, prase divoké 7 %, muflon 4 %, ovce domácí 2 %, liška 1 % a významně se neliší od potravy rysa n a Slovensku.
Zatímco vlk testuje vytrvalost zvěře, rys zkouší její ostražitost. Pozoruje zvěř s vyvýšeného nebo dobře krytého místa, poté se připlíží do její bezprostřední blízkosti (max. 30 metrů). Překvapí ji a pronásleduje ji na vzdálenost 20 – 50 (100) metrů. Je pověrou, že rys číhá na kořist na stromě, odkud jí skáče za krk. Při tomto počínání by padl nejspíš únavou: ve skutečnosti se musí ve svém teritoriu neustále přemisťovat a slídit.
Víte, že… pouze 20 – 80 % útoků rysa končí úspěchem? Kořistí rysa se tak snadněji stane zvěř slabší, nemocná nebo hůře smyslově vybavená. V oblastech s trvalým výskytem rysa je srnčí zvěř ostražitější, v dobré kondici a dosahuje i větší hmotnosti.
Menší kořist (hlodavce, zajíce, ale také lišky) zabíjí rys kousnutím do hlavy, kdežto větší kořist (spárkatou zvěř) vahou těla ji srazí k zemí, zakousnutím do hrdla či týla jí láme vaz. Nepodaří-li se mu kořist dostihnout, nechá ji být. Větší kořist rysové načínají většinou od kýt a pokud nejsou vyrušeni, pravidelně se k ní vracejí. Na rozdíl od vlků však nejsou schopni překousnout silné kosti.
Rys se z ulovené kořisti snaží zkonzumovat co nejvíc, naráz však nezvládne více než 4 kg svaloviny. Ke své kořisti se - pokud není vyrušen - vrací několik dní. Často ji překrývá trávou, listím, výjimečně ji vytáhne i do rozsochy stromu - zřejmě si ji tak snaží chránit před liškami nebo jinými potravními konkurenty. Pokud není rys při lovu úspěšný, vydrží hladovět i několik dní. Na rozdíl od vlků rys pozře zdechlinu jen výjimečně, většinou konzumuje jen čerstvou kořist, kterou sám ulovil.
Nikdy nebylo zaznamenáno, že by rys vyhubil svoji přirozenou kořist (pak by sám zemřel hlady). Jen v případě, že rys osidluje nové území a srnčí zvěř není na rysa zvyklá, je šelma schopná významně redukovat jejich stavy. Po několika letech se ustálí rovnováha mezi predátorem a jeho kořistí. Např. dlouhodobý výzkum na Šumavě se ukázal, že úmrtnost srnčí způsobená rysem představuje jen 10 % z její celkové úmrtnosti a je v pořadí až třetím nejvýznamnějším faktorem (po odstřelu prováděným myslivci a střetu s dopravními prostředky). Ve skutečnosti má výskyt rysa velmi příznivý dopad na celou populaci srnčí zvěře. Jakkoli se mnozí myslivci domnívají, že populaci srnčí zvěře chrání, když loví rysa, je jejich nezákonná činnost spíše kontraproduktivní.
Ohrožení
Rys ostrovid má jen jednoho přirozeného nepřítele: člověka. Někteří myslivci v minulém století vystříleli rysy z několika oblastí. Přestože se dnes jedná o zákonem chráněný druh (silně ohrožený), pytláci rysy stále decimují. Seriózní odhady počítají s několika stovkami usmrcených zvířat v posledních desetiletích. Vysoká míra úmrtnosti brání šíření rysů do dalších vhodných oblastí a prohlubuje izolovanost jednotlivých populací. S tím související snižování genetické diverzity může vést k poruchám při reprodukci a v konečném důsledku k zániku populace.
Žádné studie nepotvrzují domněnku o tom, že početnost rysů klesá v oblastech, kde žijí vlci. Příkladem mohou být i Beskydy, kde se např. v horském masivu Smrk vyskytují pobytové znaky všech tří velkých šelem.
Přestože rys ostrovid není ohrožen jako druh v celém areálu svého výskytu nebo v Evropě, každá populace vyžaduje ochranu jako integrální součást příslušného lokálního ekosystému. Z hlediska faktorů, které zapříčinily historicky největší pokles v polovině 20. století, byly nejvýznamnější: ničení biotopů, odlesnění, s tím související ztráta potravní základny (divocí kopytníci) a přímě pronásledování. Pokud populace citelně poklesne, další faktory mohou přispívat k zániku jednotlivých populací: střety s dopravními prostředky, ztráta vnitrodruhové variability (tzv. inbreeding) a náhodné populační výkyvy.
Jsou-li závěry výzkumů populačních genetiků správné, pak minimální početnost geneticky stabilní populace je 500 jedinců. V menších populacích dochází k tzv. genetickému driftu, tedy snižování genetické diverzity s následnými poruchami reprodukce. Z hlediska dlouhodobé stability našich populací lze považovat za zabezpečenou pouze populaci beskydskou, která bezprostředně komunikuje s rysy na Slovensku. Hrozba genetického driftu by mohla být výhledově aktuální u populace pošumavské, pokud zůstane izolována a nedojde k propojení areálu rozšíření s populací karpatskou.
Nejpalčivějším problém při ochraně rysa ostrovida představuje téměř ve všech evropských státech ilegální lov. I u nás je hrozba nekontrolovaného lovu aktuální. V průběhu posledních padesáti let byly u nás ilegálním i legálním lovem vyhubeny nejméně čtyři přirozeně vzniklé populace rysa (Jeseníky 1950 – 1959 a 1983-1989, Beskydy 1960 – 1969, Javořická vrchovina 1980-1986). Přestože se díky reintrodukci na Šumavu v 80. letech stavy rysů stále zvyšovaly, během let 1998-2003 byl zaznamenán opětovný pokles asi o 30 %. Z oblasti jižních Čech byly shromážděny lebky ilegálně zabitých 69 rysů. V anonymním dotazníku odborníků z Akademie věd se 20 z 204 myslivců k nelegálnímu zástřelu rysa dokonce přiznalo.
Oběť ilegálního lovu - zastřelená rysice nalezená v CHKO Beskydy (foto Dana Bartošová)
Víte, že… podle vědeckých odhadů u nás pytláci za posledních 20 let zlikvidovali nejméně 500 rysů? Toto číslo není nerealistické. Když vezme v úvahu počáteční velikost populace, pravděpodobnost reprodukce, počet mláďat na jednu samici a přirozenou mortalitu mláďat, můžeme se dobrat ještě k vyššímu číslu.
Dalším problémem je fragmentace krajiny a migrační bariéry. V Alpách se například ukázalo, že rys, nejmenší a nejvíce teritoriální ze tří velkých šelem má o poznání nižší migrační schopnosti než vlci nebo medvědi. Se stavbou nových dálnic se v České republice neustále snižuje prostupnost krajiny a přechody pro zvěř jsou realizovány spíše výjimečně. V celkovém souhrnu pak všechny faktory přispívají k ne příliš radostnému scénáři vývoje rysa ostrovida v ČR.
Zapojte se: Přijeďte na Rysí hlídky na Šumavu nebo na Vlčí hlídky do Beskyd. Pomůžete s monitoringem a přímou ochranou rysa ostrovida v ČR. Více o hlídkách
Pomozte: Přispějte na transparentní účet 1694749001/2400 a navyšte tak nabízenou odměnu za informace, které povedou k odhalení pytláka velkých šelem v ČR. Více o odměně