Význam velkých šelem v přírodě
Přírodní rovnováha
Velké šelmy mají v lese nezastupitelnou úlohu - pomáhají udržovat přírodní rovnováhu. Vlci chrání les před přemnožením jelenů a divočáků, rys před nadměrným počtem srnců. Takzvaná zpětná vazba zaručuje, že se tyto šelmy nepřemnoží a svoji kořist zcela nevyhubí. Pokud v lese žije hodně srnců, rys se začne rozmnožovat a sníží jejich počty. Úbytek potravy následně vede k většímu úhynu rysích mláďat a někteří dospělí jedinci odcházejí do jiných oblastí. Srnci se tak mohou opět rozmnožit a vše se opakuje.
Ochrana lesa před přemnoženými kopytníky
Vyhubením vlků a rysů ztratili srnci a jeleni přirozené nepřátele. Přemnožená zvěř doslova spásá mladé stromky a okusuje sazeničky, a brání tak obnově lesa. Ten potom potřebuje umělou pomoc a ochranu lesníků. Roční náklady na umělou ochranu sazeniček (pletivo, chemické repelenty) dosahují jen ve státních lesích 350 milionů korun. Celkové škody ale ministerstvo zemědělství odhaduje na miliardu korun ročně. Důvodem přemnožení srnců a jelenů je kromě absence velkých predátorů i hospodaření myslivců, kteří udržují neúměrně vysoké počty kopytníků jejich zimním přikrmováním.
Zdravotní policie
Pokud je lesní zvěř na vlka či rysa zvyklá, nezdržuje se dlouho na jednom místě, stává se velmi plachou a těžko ulovitelnou. Jídelníček šelem pak tvoří hlavně slabé a nemocné kusy. Šelmy tedy zlepšují zdravotní stav své kořisti a brání šíření mnohých chorob. Zkušenosti ze Slovenska například ukázaly, že pokud v horách trvale žije vlk, divoká prasata prakticky netrpí morem. Naopak v oblastech, kde vlk trvale nežije, se vyskytuje 93 % případů tohoto onemocnění. Nemocné mladé prasata (zvířata do 1,5 roku jsou v 95 % případů nositeli onemocnění moru div. prasat) vlci sežerou a likvidují tak ohniska nákazy. Podrobněji se o tomto výzkumu dočtete v tiskové zprávě Lesoochranárského zoskupnie VLK (21.1. 2004).
1994 - 1998: Bílá plocha na mapě je oblastí s trvalým výskytem vlka, šedě bez trv. výskytu vlka. Malé tečky představují lokality výskytu moru divokých prasat (93 % v oblasti bez trvalého výskytu vlků, 7 % v oblasti s trvalým výskytem vlků).